Jak se pěstuje rooibos

Rooibos jako nápoj byl původně objeven Křováky, i v dnešní době je úzce spjat s určitými místy, kde se začínalo s kultivací rooibosu. Ovšem každoroční sklizeň pochází z Cederbergu, a to i dvěstě let poté co jej objevili osadníci a dostali jej do Evropy. Plantáže, na nichž se rooibos pěstuje, mají asi dvacetpět tisíc hekratů, a právě tyto hektary slouží pro celosvětovou spotřebu rooibosu. Mnohé farmy, kde dnes probíhá směr a oxidace lístků rooibou, dodnes zůtávají v rodinách, kde se s kultivací rooibosu začínalo, což je samozřejmě přínosem. Právě to vám také zaručuje, že pijete jen ten nejlepší rooibos, přeci jen jihoafrické slunce, ruční sklizeň, a generace zkušeností už dokáží vyprodukovat ten kvalitní rooibos.

Rooibos je připravovaný z divoce rostoucího keře a vznikal jako horký nápoj, keř rostl na planinách Cederberg, tyto plániny můžete navštívit, jsou k nalezení přes dvěstě kilometrů od Kapského města.

Celkem dlouhou dobu se rooibos získával z rostoucích keřů Aspalthus, ve dvacátých letech dvacátého století byly zaznamenány výraznější zkoušky o to, aby byl celý proces více automatizován, v dnešní době tak už rooibos, který si koupíme, pěstují na plantážích.

Sklizeň a produkci rooibosu mnohé může mile překvapit, nepřipomíná totiž průmyslovou sklizeň na farmách, jak by si mohl někdo myslet. On totiž samostatný sběr rooibosu probíhá ještě pořád ručně, navíc farmáři každou hromadu čajových lístků, kde právě probíhá oxidace, vlastnoručně obrátí. Právě pěstování rooibosu je stále velmi oblíbený a je v jižní Africe se pěstuje s láskou.

Keř rooibosu má velký stonek a z něj vyrůstají silné větve, ty jsou pak následovány menšími větvičkami, na konci těchto větviček nacházíme trsy s lístky, tyto lístky jsou poměrně drobné. Jejich průměr je asi deset centimetrů, celý keř tak má velikost asi metr až metr a půl. Pokud jsou plantáže velké a rozlehlé, keře můžou být o něco menší, mají výšku asi tak půl metru.

Jakmile zasadíme první keř, plody vyrostou asi po roce až roce a půl, musíte si zkrátka chvíli počkat. Trpělivost přináší růže, zhruba asi tak po třech letech je možno opravdu vídat maximální produkci lístků.

Sklizeň rooibosu pak probíhá v letních měsících, v Jižní Africe to je zhruba od ledna do května. Právě v letních měsících jsou větvičky ručně odsekávány, pak putují na speciální linku, na speciální lince se lístky zpracovávají, pak mají velikost tři až pět milimetrů.

Nyní přichází na řadu oxidace, právě díky oxidaci se můžeme těšit z načervenalé barvy rooibosu. Podrcené lístky jsou postupně máčeny a takto se pak nechávají oxidovat a to zhruba osm hodin až dvacetčtyři hodin.

Po oxidaci přichází na řadu proces sušení, ten probíhá na specializovaných dvorech, kde je slunce po celý den, lístky se pravidelně otáčejí a tím pádem dochází k rovnoměrnému sušení. Právě slunce a pravidelné otáčení čajových lístků zajišťuje onu výslednou chuť čaje a také jeho jdinečnou jiskru.

V půlce devadesátých let se do rodiny rooibosu přidal kromě klasického červeného rooibosu rovněž zelený rooibos, u zeleného rooibosu však nedochází, jako u tradičního červeného rooibosu, k oxidaci, proto proces sušení přichází ihned po sklizni.